Historie Bosch Car Service

Historii společnosti Bosch lze rozdělit do celkem pěti fází. V té první, od roku 1886 do přibližně roku 1900, byl Bosch malý podnik, který přežíval a svému majiteli vydělával na živobytí. Tento stav se změnil, když magnetoelektrické zapalovače začal ve velkém odebírat rostoucí automobilový průmysl.

Dílna pro jemnou mechaniku a elektrotechniku ve Stuttgartu

Zadní část domu v ulici Rotebühlstrasse č. 75B, kde Robert Bosch 15. listopadu 1886 otevřel svou dílnu pro jemnou mechaniku a elektrotechniku

Když byla 15. listopadu 1886 otevřena Dílna pro jemnou mechaniku a elektrotechniku, spočívala práce, kterou zpočátku prováděli první dva pracovníci Roberta Bosche, v konstrukci a instalaci elektrických zařízení všeho druhu, včetně telefonních systémů a dálkových elektrických indikátorů hladiny vody. Provozní kapitál ve výši 10 000 německých marek, který Robert Bosch zdědil po svém otci, byl brzy vyčerpán. Společnost se udržela nad vodou pouze díky bankovnímu úvěru, za který se zaručili Robertovi příbuzní. A brzy byly nutné další úvěry. Robert Bosch většinu z nevelkých výdělků firmy investoval do nových strojů. V roce 1895 se podařilo po devíti obtížných letech veškeré dluhy nakonec splatit a podnikání v oboru elektrických instalací a výrobků se pomalu začalo vyplácet. Do roku 1900 vzrostl počet pracovníků společnosti na téměř 40. Tržby firmě přinášely instalační, údržbové a opravné práce na elektrickém zařízení a vybavení. Firma těžila z rozvoje elektrifi kace ve Stuttgartu, který s sebou přinesla průmyslová epocha.

Magnetoelektrické zapalování – výrobek s budoucností

Klíčovým milníkem vývoje společnosti se stalo magnetoelektrické zapalování. V roce 1887, pouhých několik měsíců po otevření dílny, vyrobil Robert Bosch na žádost zákazníka podle výrobku z produkce kolínského výrobce motorů Deutz magnetoelektrický zapalovač. Bosch v konstrukci magneta provedl několik zásadních změn a s tímto výrobkem dosáhl prvních ekonomických úspěchů. Účelem magnetoelektrického zapalování je generovat elektrickou jiskru nutnou pro vznícení palivové směsi ve stacionárním motoru s vnitřním spalováním. Bosch byl v roce 1897 první, kdo magnetoelektrický zapalovač použil pro motor vozidla. Tím vyřešil jeden z klíčových technických problémů, kterému vznikající obor automobilové techniky čelil, a zajistil si nadějně rostoucí počet objednávek z oblasti automobilového odvětví. Díky tomu Bosch do konce desetiletí v podstatě zvládl své finanční problémy. Firma přežila a byl zajištěn její růst.

Bosch se stává globálním dodavatelem automobilové techniky

Robert Bosch u svého služebního vozidla z počátků podnikání (1890)

Ve druhé fázi své historie, zhruba od roku 1900 do roku 1925, se společnost v oblasti automobilové techniky pevně usadila. Současně se začala inter- nacionalizovat a zakládala první prodejní pobočky a výrobní provozy mimo Německo. Toto období však bylo postiženo dramatickým rozvratem, který přišel se ztrátou majetku a aktiv mimo Německo po první světové válce a s rekonstrukcí firmy. Jak se magneto- elektrické zapalování dále vyvíjelo, přicházely od roku 1898 z automobilového odvětví další a další objednávky. Bosch se stal dodavatelem automobilového průmyslu a společnost netušeným způsobem rostla, což bylo spojeno i s úspěchem automobilu. Zatímco v roce 1900 zaměstnávala necelé čtyři desítky pracovníků, do roku 1907 jejich počet dosáhl téměř tisícovky. Spolu s britským partnerem Frederickem Simmsem vznikly v Anglii a Francii první prodejní pobočky mimo Německo (1898 a 1899) a brzy měl Bosch zastoupení v téměř všech evropských zemích. A od roku 1906 i na jiných světadílech. Sem patřily pobočky v USA a Jižní Africe (1906), Austrálii (1907), Argentině (1908), Číně (1909) a Japonsku (1911).

První továrna

První Boschova továrna v Hoppenlaustrasse z roku 1901, která byla významná tím, že jako první ve Stuttgartu měla fasádu z betonových tvárnic. Zpočátku v továrně pracovalo čtyřicet pět pracovníků; do roku 1906 jejich počet narostl na 450. Právě v tomto období údajně Robert Bosch pronesl větu, která mu již brzy musela připadat k smíchu: „Nyní již nechceme dále expandovat“

V roce 1901 otevírá Robert Bosch ve Stuttgartu svoji první továrnu, v níž pracuje 45 zaměstnanců. Pořízení této nové budovy, na svou dobu velmi moderní, značí přechod společnosti z řemeslné výroby na výrobu průmyslovou. Druhá německá továrna byla otevřena v nedalekém Feuerbachu v roce 1910. Produktivita byla úctyhodná: do roku 1915 byly vyrobeny celkem dva miliony magneto- elektrických zapalovacích systémů. Firma upustila od elektrických instalací a začala se věnovat výhradně automobilové technice. V tomto období měla společnost Bosch na trhu s magnetoelektrickými zapalovacími systémy prakticky monopolní postavení, v roce 1913 její podíl na celosvětovém trhu překračoval 90 %.

Automobilová technika, válka a obnova

Československá centrála Bosch na pražských Vinohradech. Pozemek, na němž stála, vykoupila společnost od paní Věry Víškové v roce 1923 za 250 000 korun. Pro představu – malá Tatra 11, parkující před budovou vpravo, stála tenkrát 39 600 Kč

Těsně před vypuknutím první světové války měl Bosch zastoupení na všech klíčových trzích. Již v roce 1913 pocházelo více než 88 % obratu ze zahraničí a společnost Bosch byla již tehdy skutečně globální společností. A právě v tomto roce dosáhla druhého významného milníku v automobilovém průmyslu: uvedla na trh světelný systém Bosch pro automobily. Systém skládající se z generátoru, baterie a reflektorů představoval první kompletní systém společnosti Bosch. Tím byly položeny základy všech dnešních palubních automobilových elektrických systémů. V této fázi vývoje firmy začal Robert Bosch věnovat peníze na charitativní účely, včetně všech zisků ze zbrojních kontraktů z doby první větové války. Na počátku dvacátých let se firma navzdory vysoké německé inflaci z roku 1923, která měla na hospodářství zničující dopady, rychle zotavila z důsledků války, zejména ze ztráty mnoha svých prodejních poboček a továren mimo Německo. Již v roce 1925 byla síť prodejních poboček mimo Německo větší, než před vypuknutím první světové války.

Nové výrobky, modernizace, sepsání dnešních stanov společnosti

Robert Bosch, fotografie z roku 1941

Ve třetí fázi historie společnosti, která trvala zhruba od roku 1925 do roku 1960, byly zakládány nové obchodní jednotky, které působily v oblastech mimo automobilovou techniku, a měnily se stanovy společnosti. V této fázi se Robert Bosch stáhl z aktivního působení ve svém podniku. Ve své poslední vůli datované rokem 1937, tedy pět let před svojí smrtí v roce 1942, položil základy stanov společnosti, které platí dodnes. Na toto období však také vrhá stín národní socialismus a druhá světová válka. Po skončení války v roce 1945 musela společnost opět nově budovat výrobní a obchodní sítě mimo Německo, stejně jako výrobní zařízení zničená přímo v Německu. V polovině dvacátých let provedl Robert Bosch restrukturalizaci představenstva firmy. Tento krok byl způsoben dramatickými dopady krize z roku 1926 na evropské automobilové odvětví, která způsobila pokles obratu společnosti (od roku 1917 do roku 1937 byla společnost zapsána jako „Robert Bosch AG“). Jen mezi roky 1925 a 1926 činil pokles 35 %. Robert Bosch jmenoval nový tým vedení, v němž byli Hans Walz, Karl Martell Wild a Hermann Fellmeth. Sám z vedení společnosti ve věku 65 let odstoupil.

Krize a nové výrobky

Nové vedení považovalo za nutné radikálně snížit počet pracovníků na všech úrovních. Mezi lety 1926 a 1927 byla zrušena více než čtvrtina pracovních míst. Krizi se nakonec podařilo rychle zvládnout – do určité míry i díky racionalizačním opatřením, jež byla krátce předtím zavedena, především díky systému montážní linky, který byl zaveden v roce 1925 a který přinesl prudké zvýšení produktivity. Firma se navíc začala diverzifikovat. Bosch se začal soustřeďovat na jiné výrobní segmenty, aby tak snížil svoji jednostrannou závislost na automobilismu. Nové obchodní jednotky, jako Elektrické nářadí, Junkers Gasgeräte (výrobce plynových kotlů), Blaupunkt (radiové přijímače do automobilů i domácností), Fernseh GmbH (zařízení pro televizní studia), Kinobauer (kinoprojektory) nebo Domácí spotřebiče postavily společnost opět brzy na nohy. Mezi milníky restrukturalizace patří první elektrické nářadí (1928), první evropské sériově vyráběné autorádio společnosti Blaupunkt (1932) a první chladnička Bosch (1933). V tomto období vznikla nová obchodní jednotka i v segmentu automobilové techniky. To mělo dlouhodobý efekt na posilování tohoto obchodního sektoru společnosti Bosch. Tímto novým počinem byl vstřikovací systém pro vznětové motory nákladních automobilů (1927), který byl od roku 1936 k dispozici i pro osobní vozy a který představoval technický základ následných vstřikovacích systémů pro zážehové motory.

Přizpůsobení a opozice

Roky 1933 až 1945 zastihly společnost v situaci, kdy se na jedné straně musela přizpůsobovat vládě národního socialismu, zatímco na druhé straně se starší členové vedení firmy zapojovali do odporu vůči režimu. V druhé polovině 30. let se společnosti Bosch podařilo překonat poslední dopady globální hospodářské krize. Aby byla posílena odolnost firmy proti možným vnějším vlivům, provedl Robert Bosch její restrukturalizaci a změnil v roce 1937, pět let před svojí smrtí, její právní formu z AG (akciová společnost) na GmbH (společnost s ručením omezeným). Když vypukla válka a stále více zručných pracovníků bylo povoláváno na frontu, využívala společnost Bosch stejně jako jiné firmy válečné zajatce a nuceně nasazené. Výrobní závody Bosch se staly součástí zbrojní mašinérie Třetí říše a vyráběly elektrické součásti pro vojenská vozidla a letadla. Navzdory hospodářskému vzestupu bylo nepřátelství Hanse Walze, nástupce Roberta Bosche ve firmě, vůči národním socialistům evidentní. Walz kritizoval režimní hospodářskou politiku a zvláště silně pak brojil proti státním intervencím. Pouze význam společnosti coby zbrojního výrobce zabránil tomu, aby byl Walz uvězněn. O několik měsíců později se generální ředitel společnosti Bosch znovu dostal do hledáčku úřadů, když vyšetřování nezdařeného atentátu na Adolfa Hitlera z 20. července 1944 odhalilo stopu, která vedla do centrály Bosch ve Stuttgartu. Památník mučedníků a hrdinů holocaustu Yad Vashem udělil Walzovi v roce 1970 titul „Spravedlivý mezi národy“, protože za jeho vedení chránila firma pracovníky židovského původu před deportací do koncentračních táborů.

Nový začátek po roce 1945

Jako mnoha jiným německým firmám se i společnosti Bosch po roce 1945 podařilo rychle navázat na dřívější úspěchy. Přestože značná část továren ve Stuttgartu a Feuerbachu byla vážně poškozena nálety, stroje, které byly důležité pro výrobu, byly přestěhovány na venkov, a zůstaly díky tomu prakticky netknuté. Od léta roku 1945 byl opět k dispozici dostatek zručných pracovníků. Po měnové reformě v roce 1948 pak následoval rychlý růst společnosti. Počet pracovníků, který v roce 1948 těsně překračoval 10 000, dosáhl v roce 1958 téměř 40 000. V témže období vzrostl obrat z 85 milionů (1948) na 1,153 miliardy německých marek (1958), což se zhruba rovná růstu ze 43 milionů na 580 milionů eur. Avšak zpočátku byl tento růst ohrožen programem demonopolizace vítězných spojeneckých sil. Obávanému rozdělení celé společnosti a ztrátě dceřiných společností se nicméně podařilo zabránit, i když za cenu toho, že společnost Bosch musela poskytnout konkurenci všechny své patenty a průmyslové vzory.

Objevují se technologie orientované na budoucnost

Z technologického hlediska společnost v 50. letech zkoumala celou řadu různých možností. V mnoha výrobních oblastech musela dohánět nedostatek inovací. Současně však pracovníci vývoje pracovali na nových průkopnických technologiích v ostatních sférách, například v elektronice pro automobily. První úspěch na tomto poli se dostavil v roce 1958 s vývojem elektronických součástí regulační jednotky generátorů. Jiným významným milníkem byl mechanický vstřikovací systém pro zážehové motory představený v roce 1951. Ten byl následován rychlým rozšířením sortimentu elektrického nářadí a domácích spotřebičů, který byl bezpochyby výsledkem západoněmeckého „hospodářského zázraku“, který se v té době právě rozbíhal. V důsledku všeobecného hospodářského rozmachu Spolkové republiky Německo, kdy země směřovala do stavu plné zaměstnanosti, se v oblasti Stuttgartu a v jeho okolí začal v polovině 50. let zřetelně projevovat stále větší nedostatek pracovních sil. Společnost se s tím vypořádávala zakládáním dalších závodů v jiných regionech Německa v letech 1955 až 1965 (např. Norimberg, Ansbach, Giengen, Bühl a Blaichach).

Bosch se mění na globální technologickou skupinu

Čtvrtou fázi své historie, zhruba od roku 1960 do roku 1990, zahájila společnost Bosch zaváděním rozsáhlých reforem své struktury a stanov. Konec této fáze je spojen s pádem železné opony. Již v roce 1959 přednesl výrobní ředitel Eugen Hagmaier referát o budoucím směřování skupiny Bosch Group, v němž analyzoval situaci společnosti zejména z pohledu výroby, a formuloval odpovídající závěry. Téhož roku byly zahájeny práce na restrukturalizaci společnosti na divize. První byla divize Power Tools (Elektrické nářadí), která byla založena v roce 1960. Práce Hanse Walze, čestného předsedy představenstva firmy Robert Bosch GmbH a předsedy výkonného výboru, vedla v roce 1964 při návrhu nových stanov společnosti k mezníku v historii firmy. Se souhlasem dědiců Roberta Bosche a v souladu s jeho poslední vůlí byly schváleny nové stanovy a byla založena dnešní organizace Robert Bosch Stiftung GmbH – charitativní nadace. Zhruba 92 % akciového kapitálu společnosti Robert Bosch GmbH má nyní v držení tato nadace. Rodina Boschů vlastní významných 7 % akciového kapitálu a zbývající akcie vlastní Robert Bosch GmbH a průmyslový fond Robert Bosch Industrietreuhand KG. Nadace převedla svá hlasovací práva na valných hromadách právě na tento na fond.

Druhá a třetí vlna diverzifikace

V roce 1964 také začala druhá vlna diverzifikace. V jejím rámci vznikla divize Balicí technika jako výsledek série akvizic. Koncentrace aktivit v oboru pneumatických a hydraulických systémů položila základy pozdější divize Automatizační technika. Zcela v duchu svých předchůdců Roberta Bosche a Hanse Walze kladl i Hans L. Merkle, působící jako předseda představenstva od roku 1963 do roku 1984, zvláštní důraz na posilování mezinárodního podnikání. Zásadního přelomu bylo dosaženo v roce 1973, kdy byl založen první výrobní provoz Bosch v USA po druhé světové válce. Společnost Bosch byla opět na nejlepší cestě učinit z USA svůj nejsilnější trh mimo Německo, jako tomu bylo před rokem 1914. Ve třetí vlně diverzifi kace vstoupla společnost postupnou akvizicí firem Telenorma a ANT (od roku 1982) na telekomunikační trh. Pod vedením Merklova nástupce Marcuse Biericha, předsedy představenstva od roku 1984 do roku 1993, expandovala firma od roku 1987 a koncentrovala své telekomunikační aktivity, až je v roce 1989 integrovala do samostatného obchodního útvaru – Komunikační technologie. Tato fáze byla spojena s ústupem z jiných obchodních oblastí. Od roku 1986 se po téměř 60 letech společnost Bosch postupně stáhla ze sektoru televizní studiové techniky a v roce 1988 rozpustila své dlouho zavedené podnikání v oboru projektorů a kamerových technologií, které zahájila po akvizici společnosti Eugen Bauer GmbH v roce 1934.

Inovace v oblasti automobilové techniky

Období mezi rozčleněním společnosti na divize, které bylo zahájeno v roce 1960, a koncem rozdělení na východ a západ, přineslo ve společnosti Bosch několik významných inovací produktů, zejména na poli automobilové techniky. Řadí se mezi ně elektronicky řízený vstřikovací systém pro zážehové motory D-Jetronic (1967), protiblokovací brzdový systém ABS (1978), elektronické řídicí jednotky EDC pro vznětové motory (1986), navigační systém Blaupunkt TravelPilot (1989) a elektronický program stability ESP®.

V době, kdy se diskuse začínaly obracet k tématu bezpečnosti na cestách a k ochraně životního prostředí, tyto novinky dokazovaly, jak společnost Bosch usiluje o to, aby automobily produkovaly méně emisí, byly hospodárnější a bezpečnější. Toto své odhodlání společnost Bosch shrnula v názvu své kampaně z roku 1974 „Bezpečně, čistě, hospodárně“. Růst společnosti během těchto tří desetiletí je zřejmý na základních datech. Obrat vzrostl z 2,2 miliardy německých marek v roce 1963 na téměř 32 miliard německých marek v roce 1990. Podíl obratu generovaný mimo Německo v tomto období rovněž vzrostl, a to z 35 % na více než 50 %, počet zaměstnanců pak ze 73 000 na více než 180 000.

Nové výzvy globalizace

Sídlo společnosti Robert Bosch GmbH v Gerlingen-Schillerhöhe poblíž Stuttgartu

Pátá fáze historie společnosti Bosch začíná rokem 1990 a trvá do současnosti. V ní dochází k otevření východo- evropských trhů, k rychlému růstu asijských ekonomik a ke vzniku globálních sítí vývojových, výrobních i prodejních. V roce 1993 předal Marcus Bierich předsednictví v představenstvu Hermannu Schollovi. Studená válka byla za námi a státy bývalé Varšavské smlouvy procházely procesem demokratizace, což pro společnost Bosch znamenalo rovněž nové příležitosti a nové trhy. V tomto okamžiku však globální ekonomika procházela nejhlubší fází větší recese. Tato recese, kterou společnost Bosch pociťovala již od léta 1992, vedla k racionalizačním opatřením a k propouštění v německých závodech v období 1992–1994.

Rostoucí trhy ve východní Evropě a v Asii

Současně se však stále intenzivněji projevovalo úsilí o vstup na zahraniční trhy otevírající se v Asii a východní Evropě. Podíl obratu generovaný mimo Německo, činící v roce 1993 ještě 49 %, stoupl do roku 2000 na 72 %. Kromě toho, že byly dohodnuty významné společné kapitálové podniky v Číně a Koreji, podařilo se společnosti Bosch rovněž sdružovat své aktivity v Japonsku, a to především díky akvizici většinového podílu v Zexel Corporation v letech 1997–1999. Také v Indii, kde má společnost zastoupení od roku 1919 a kde se výrobky Bosch vyrábějí pod značkou MICO již od roku 1951, proběhly v roce 1997 kroky vedoucí k restrukturalizaci aktivit společnosti na tomto růstovém trhu. Výsledkem bylo založení regionální společnosti Robert Bosch India Ltd. Prodejní síť a výrobní závody byly zakládány také na četných trzích ve východní a střední Evropě.